Láska je vždy vítěz..část III.
27. 3. 2008
,,Ale co na sebe? Toď otázka. Proč to máme my holky tak těžký, když se chceme líbit..Achjo, to fakt teda nevím..A vůbec- mám si vzít sukni nebo kalhoty? Kalhoty, v těch je mi líp. A Tričko a mikinu nebo nějakej topík? Nebo prostě něco přitažlivýho?" Broukám si u sebe v pokojíčku mezi zrcadlem a skříní. Zvolím si džíny a můj oblíbenej topík a k tomu mikinu na zip.
A ještě nalíčit a učesat. Jelikož mam vlasy pod ramena, nechám je rozpuštěný. Jenom na ně nastříkam třpytky. A je to. Namaluju si oči, rtěnkou si přejedu pusu, ale to už sem u dveří a skoro zamykam.
S Luckou jsme se domluvily, že na sebe počkáme na zastávce, odkud to máme stejně daleko.
Lucce to teda fakticky sluší, usoudím a taky jí to řeknu: ,,Fakt ti to sluší a to si tam nechtěla jít. Každej po tobě bude jenom zírat."
,,Ty jsi hezčí a vždycky lepší než já. Určitě tam zas něco provedu a budu z toho mít průser nejmíň půl roku.." omlouvá se mi předčasně.
,,Ale ty víš, že to tak nedopadne a navíc to nebude nutný." Řeknu, když se už blížíme. A že to tam duní.
,,Tý jó!" úžasne Lucy. ,,Tam je teda narváno. Nechceš si to rozmyslet?" zeptá se po chvíli, ale jelikož hudba hraje hlasitě, takže jí ani naštěstí neslyším.
,,Ahoj princezny. Kluci už čekají uvnitř u stolu č. 5, " zjeví se za námi Honza.
,,Překvapil si mě, ale asi si vyděsil Lucku k smrti." Uchichtnu se.
,,Promiňte mi to. To sem fakt nechtěl. Sluší ti to, doufám, že se budeš klukům líbit, Lucy." A nahne se ke mně: ,,Ale tobě to sluší víc." Zalichotí mi, políbíme se a ruku v ruce odkráčíme za Luckou, která šla napřed, asi aby nemusela dělat křena.
,,Miluju tě a ani nevíš, jak moc a rád bych ti to nějak dokázal, ale nevím, jestli budeš chtít.." zašeptá mi do ouška, když už sedíme u kluků. Lucka se evidentně dobře baví. Aspoň to tak vypadá.
,,S tebou všechno, miláčku.." udělam krásný kukadla, abych udělala dojem, že s tím souhlasím.
Objednáme si něco k pití, pro začátek nějaký nealko a když už jsme se vrátili od baru ještě sem mu dodala: ,,Si fakt milej, že mi to řikáš i tady.."
Za nějakou dobu, co jsme seděli u stolu, když jsme zrovna nebyli na parketu, jsem zjistila jména kluků, kteří sedí s námi u stolu. I těch, o kterých mi vyprávěl Honza. Myslím ty, kteří to nemaj v životě zrovna lehký.
Špinavý blonďák vedle Honzy je Petr. Zajímavej kluk. Další je "Květák", jak mu všichni řikaj. Má velký kudrnatý afro na hlavě, ale zato sympatickej úsměv a hezký pohled. Ten asi vždycky ví, co dělá. Vedle něj sedí Ted, teda vlastně Tadeáš, ale to jméno se mu nelíbí, tak mu museli vymyslet něco jinýho. Nechává si říkat Ted. Je vysokej. To je tak zatím, všecko, co o nich vim, proto taky jiný představovat nebudu. Stejně znam jenom jejich jména, protože buď já jsem pryč někde nebo zas oni. Nebo sedí ve tmě a nejsou vidět. Takže neviditelní.
,,Jdeš zkusit tancovat?" přijde si pro mě Petr. Musím uznat, že trošku galantně a to bych do něj nikdy neřekla. Ale zase tak dobře ho neznam.
,,Klidně.." odpovím neurčitě a ještě se stačím podívat na Honzu, pro kterýho přišla nějaká bloncka.
Petr má pevné a hezky vypracované objetí. Ale nemůžu vystát Honzův tázavý pohled. Naznačím mu rty, že ho miluju a že Petr je mi volnej.
Honza mě, když dohraje písnička, na kterou jsme tancovali, vezme ven. Se provětrat. Všude okolo se to hemží páry. Jdeme si sednout na lavičku do blízkého parku, který je hned vedle diskotéky.
,,Málem jsem zešílel, jak tě Petr objímal. A ten jeho vítěznej pohled, když jsme se podívali na sebe navzájem. Já vim, je to můj kámoš, ale stejně. Já jsem totiž hrozně žárlivej." Řekne mi, když si sedneme.
Všude je krásnej klid a my můžeme spolu vnímat přírodu a její zvuky, třeba ptáčků. I když takhle pozdě večer asi těžko.
,,Třeba se mu líbím.." řeknu mu ze srandy.
,,To bys mi neudělala, že ne?"
,,Ne."
,,A proč ne?" vyzvídá.
,,Protože tě hrozně moc miluju, ale napadá mě něco, jak ti to dokázat."
,,Jo? Doufam, že tě napadlo to samý, co mě." Mrkne na mě šibalsky.
Ale jakmile se otočím trošku, zahlédnu pohyb v křoví přes cestičku kousek od nás. Všude je ticho, takže to není vhodná doba a takovýhle rozmluvy. Přeběhl mi mráz po zádech a pak sem u svý tváře ucítila Honzův dech. Tolik jsem se ho lekla, že jsem málem spadla z lavičky. Nebyl ode mě daleko, sotva nás dělilo pár centimetrů. Zrychlil se mi tep a Honzovi pravděpodobně taky, ale o tom jsem se přesvědčila během dalších pár sekund. Políbil mě na nos a potom už to nevydržel a líbali jsme se dlouho, nekonečně dlouho. Nemyslela jsem na nic jinýho, než na něj. To on může za všecko, co mi teď běhá hlavou. Nemůžu na něj přestat myslet.
,,Mám nápad. Jsem doma sám, tak bychom mohli k nám." Nevšímá si ničeho jiného než jsem já.
,,A co Lucka?"zeptám se na oplátku.
,,Klidně jí to půjdu říct, že jí domu doprovodíme, ale musíš mi slíbit, že mi odsud neutečeš.." mrkl na mě. Když se rozhodl odejít, dá mi ještě pusu na čelo, na nos a pak krátký polibek. Ale zase byl sladkej.
,,Neboj, za chvilku jsem zpátky a nech si tu moji mikinu."
Odešel a mě tu začala být zima (i s jeho mikinou). Chudák, musí po cestě zmrznout!
Mezitím dojde Honza ke stolu, kde už je to pořádně rozjetý. Většinu lidí, co u něj teď sedí, vůbec nezná, ale přece někdo tam zbyl. Lucka sedí v rohu. Ale nejenom sama, ale dokonce s jeho kámošem. A když přišel blíž, a to se musel protlačit přes půlku stolu, tak mu dokonce seděla na klíně.
,,Beky mě poslala, teda neposlala ale napadlo nás, jestli nechceš doprovodit domů. Ona totiž s tebou nepůjde. Ale koukám, že už doprovod máš.." zadíval se na Jindru, kterýmu Lucka sedí na klíně.
,,Já jí klidně doprovodim, viď Lucy?" řekne Jindra a s úsměvem kouká na Lucy, co tomu řekne.
Jen kývne hlavou, jako že je to v pohodě.
,,Tak já jdu za Rebekou. Hlavně doražte v pořádku a žádný maléry." To bylo určeno Jindrovi.
,,Čus." Řekli lidi okolo stolu sborově, když se Honza s nima loučil.
,,Tak zdar." Rozloučil se Honza a zamířil ven.
Byla mi taková kosa, že už jsem začala chodit do kolečka před lavičkou, abych se zahrála a aby Honza věděl, kde mě nechal.
Uslyšela jsem nějakej šramot, rozhlížela jsem se okolo, ale nic jsem neviděla. Měla jsem ale hroznej pocit, že tu někdo je. A možná mě i pozoruje. To mam jenom bujnou fantazii. Určitě to bude tím. Ale tím směrem, co jsem se zrovna koukla, se pohnulo křoví. Člověk by se za něj mohl vejít, uvažovala jsem.
Po chvilce se pohnulo znovu, ale tentokrát to bylo víc. Strašně jsem se lekla až jsem z toho upustila Honzovu mikinu, která náhodou spadla do bláta, co bylo pod lavičkou.
,,Do háje!" vynadam si.
Zvednu jí, snažim se jí nějak očistit, ale v perifériu zahlédnu další pohyb. Tentokrát to bylo z křoví vedle mě. Zrovna měsíc osvětloval okolí lavičky, na které jsem seděla. Vypadalo to tady jako v nějakém hororu. Proč mě tady vůbec Honza nechal? Proč jsem mu nenavrhla, abych šla s ním? Achjo. No, to je moje chyba.
Znovu zašustil známý zvuk, a najednou přede mnou vyběhla z křoví kočka. To už sem nemohla vystát a zvedla jsem se rychle z lavičky a utíkala pryč k diskotéce. Jak jsem běžela rychle, vůbec jsem si neuvědomila, že to byla kočka! Běžela jsem dál a když jsem byla na cestičce, která se kroutila různými směry. V tu chvíli jsem do něčeho narazila. Horší bylo, že jsem nevěděla do čeho, nebo dokonce do koho! Když jsem se zvedla, poznala jsem v měsíčním světle Honzu! To jsem si oddychla..
,,Co tady proboha lítáš po parku?" pomáhá mi se očistit, protože jsem byla celá od bláta.
,,Akorát mi spadla do toho bláta taky tvoje mikina, "ukážu mi co jsem způsobila.
,,To nevadí, to se vypere. Hlavně, že ty jsi celá a že se ti tu nic nestalo. Měl jsem o tebe strach a hrozně jsem spěchal, aby tě tady nikdo nepřepadl a taky abych byl co nejdřív s tebou. Tenhle park se po večerech hemží divnýma lidma. S Luckou je to v pohodě, doprovod už má a dokonce se za ní zaručil. Je na něj spolehnutí. Tak kam razíme?" už stojim, dokonce i trošku čistější. Najednou mě políbí.
,,Neřikal si něco o tom, že máš volnej kvartýr? Nic lepšího mě nenapadá a navíc takhle domu stejně nemůžu." Odpovím mu a kráčíme spolu k jeho domu.
,,Chovej se jako doma, zlatíčko moje.." objednám pizzu, abychom neumřeli hlady.
,,Jakou chceš?"
,,V tvý přítomnosti sním všechno. Důvěřuju ti lásko, ale hrozně chci tebe a ta pizza počká.." usměje se na mě a pochopí. Řekne něco nesrozumitelného a už se ke mně řítí s nezkrotnou vášní. Líbáme se a mezi tím mě naviguje do svého království. Posadím se na postel, protože tam nic jinýho na sezení nemá, ale kdo ví, jestli budem sedět. Honza zatím dojde pro tu pizzu. Okamžitě se najíme, protože máme velký hlad a potom už to nevydrží a zeptá se mě: ,,Jestli to nechceš, tak řekni, já tě nechci nutit a ani bych ti to neudělal. Já takovej nejsem. Já nechci holku jenom na sex, o co právě jde skoro každýmu klukovi." To už ležíme v postýlce. Položím mu prst přes ústa, aby už nic neříkal. Pochopil mě. Začali jsme se znovu líbat, potom i svlékat.
Za chvilku jsme leželi vedle sebe, stále se líbali a cítíli teplo toho druhého. Já jsem cítila jeho tep, jak byl zrychlený, ale myslím, že ten můj na tom byl podobně. Hladili jsme se navzájem, poznávali jsme naše těla. Dokonce jsem se ani moc nestyděla, protože jsem se cítila šťastná. A taky jsem byla. A moc a Honza to věděl, ale taky to na mě za chvilku poznal. Ani nevím proč, ale najednou jsem začala cítit ve mně nějak vlhko a to Honzu ještě víc přimělo k tomu, že ho strašně chci. On mě taky a to jsem poznala, sotva jsme si sedli k němu na postel. Strašně po mě toužil a taky to dával najevo. Já po něm taky moc toužim. Najednou se mi začala točit z toho všeho hlava, z té vášně, co jsme kolem sebe měli. Ale Honza věděl, jak tomu pomoc. Líbal mě po kousíčkách mýho těla. Bylo to strašně hezký vzrušení. A mě se to začalo nějak líbit a tak jsem se trošku opičila a dělala to samý. Jemu to nevadilo, ale jenom se usmál. Věděl, že už jsem ho poznala líp a taky to, co se mu líbí. On taky věděl, co se mi líbí. Přejížděl mi rukou po celým spoceným těle. Celá jsem se chvěla. Ale Honza taky. Najednou do mě zajel prsty a já jsem potichu vykřikla. To tušil a snažil se mě umlčet horkými polibky. Zasypával mi jimi celý tělo. A pak už poznal že jsem byla připravená, lehnul si na mě a pořád mě hladil. Za chvilku do mě vniknul. Tu chvilku jsem se necítila moc dobře, ale pak se nám to začalo zase líbit. Vyšla jsem mu vstříc s jeho pohyby. Pak poznal, že jsem došla ke svému vyvrcholení, pronikl do mě víc a jenom docela nahlas vydechl. Pak si lehnul vedle mě, oba jsme byli spocení, ale to nám nevadilo. Leželi jsme si v náručí a tak jsme i usnuli. Ta noc byla nejkrásnější v mým životě.
,,Víš, že je hezký se ráno probouzet vedle někoho, koho strašně moc miluješ? Jsem ráda, že tě mám a že jsem tady s tebou byla celou noc. Chci s tebou být pořád, já to už bez tebe nemůžu nikde vydržet. Pořád na tebe musim myslet a taky na to, jak je to s tebou nádherný. Miluju tě a nechci tě nikdy ztratit.." pošeptám mu, když se konečně vzbudí.
,,Já tebe taky moc miluju. Takovou lásku a vášeň jsem ještě k nikomu necítil. Hrozně tě potřebuju a chci, ale moje touha není všechno. Chci s tebou bejt jako tvůj kluk, ne jako kamarád." Udělá smutný očíčka.
,,Ty už dávno si můj kluk a ne jenom kámoš. Dneškem jsme to potvrdili." Usměju se. Ležíme v posteli ještě dlouho, než začneme mít zase hlad.
Pak se ještě na sebe usmějeme a zase se milujeme. Nedá nám to a nějak jsme dorazili i do sprchy. Tam jsme se milovali znovu. Když s nim je to tak krásný!
Když znovu ležíme v postýlce, zase vyčerpaní naší společnou touhou, řeknu: ,,A co podnikneme zejtra?" to bylo abychom nezůstali jenom u líbání a sexu..
,,Já bych nejradši byl s tebou doma, v pelíšku, hezky pod peřinkou a šeptal ti do ouška hezoučký slova.." odpoví mi, usměje se a znova mě políbí. Pak mi udělá snídani (i sobě) a dokonce jí přinese až do postele.
,,Děkuju ti, za všechno, " odpovím, když už dojídáme.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář