Láska je vždy vítěz..část I.
27. 3. 2008
Žiju na malé vesnici, kde bydlím už skoro devatenáct let. Máme rodinný domek, takový menší, ale stačí nám.
Můj otec pracuje ve vlastní firmě jako ředitel, jen s tím rozdílem, že pracuje s ostatníma a nesedí v kanceláři jako každý druhý. Vystudoval obor ve stavebnictví, takže si teď trošku přestavujeme barák.
Mamka pracuje ve vedlejším městě jako manažerka jedné firmy.
Zrovna teďka musím vstávat a jít do školy. Nevím, proč lidi vynalezli budík, protože je šíleně otravný a nedá si pokoj. Takže ho zaklapnu, převrátím se v posteli na druhý bok a chvíli ležím než přijde mamka.
,,Co tady ještě děláš?" odpoví zděšeně.
,,Snažím se vstávat jestli nevidíš." odseknu.
Řekne mi, že snídani mám v kuchyni a ať koukám dělat nebo nestihnu bus.
Jelikož má pravdu, musím otráveně vstávat a jít se obléct a umýt. Z kuchyně jde krásná vůně ranního kafe, které si mamka každé ráno připravuje. ,,Ráno, chvíli před tím než si vstala, volal Martin. Chtěl s tebou mluvit, ale řekla jsem mu, že ještě spíš. Nechtěla jsem tě budit. Máš se mu ozvat." sdělí mi mamka když už stojím mezi dveřmi a chystám se odejít.
Martin je můj starší brácha. Je teď na intru, dělá vejšku a domu jezdí jenom na víkendy. Přikývnu, že mu zavolám.
Při cestě na bus potkám svou kmošku Lucku, se kterou dojíždím do školy. Je to vysoká, hezká holka. Na rozdíl ode mne, ale nejsem šereda..doufám.. Líbí se každému na potkání i na dálku. Má blonďatý vlasy a zelený oči, což nejde dohromady.
,,Čao, Beky" osloví mě, když mě uvidí.
,,Ahoj, seš tady nějak brzo na to, že vždycky chodíš na poslední chvilku.
,,Doufám, že dnes nás Puška nevytasí z dějáku." Puška, jak jí říkáme ve škole, je naše třídní. Jmenuje se Puštilková. Je to vysoká, brejlatá a protivná žena.
,,Taky doufám, protože jsem neměla čas se učit. Byla jsem totiž na rande s Lukášem. Je úžasný, no co ti mam vykládat, prostě to bylo úplně jako ve snu, ty jeho krásný tmavý oči, hluboký úsměv.."
,,Aspoň, že ty si umíš vybírat. Já pořád sedím doma a čekám, až u mě někdo zazvoní." řekne znuděně Lucy.
,,Tak co kdybychom si vyrazily tenhle víkend na diskárnu, tam poznáš tolik kluků, že to nebudeš stíhat ani počítat." navrhnu.
,,Ještě nevím, musím se rozmyslet." řekne.
Ve škole jsme se po prázdninách, ne moc hezkých, ale normálních, sešli skoro všichni kromě nejlepšího kluka Libora Větvičky, přezdívaného Větev.
Puška si vymyslela na začátku školního roku, že budeme mít zasedací pořádek, prý aby ti nebílkové nezlobili. Takže sedím s Markem, klukem, který je docela hezký, sem tam hodí hlášku, jinak je fajn, učí se průměrně, takže v pohodě. Něco jako já. Rozumíme se spolu. Ale nikdy by mě nenapadlo s ním třeba jenom chodit. Vždycky nosí volnou mikinu, roztrhaný džíny a snaží se dokonce si gelovat vlasy. Zatím mu to moc nejde. Taky to tak vypadá..
Vyučování proběhlo dneska v pohodě než jsem čekala. Odpoledne jsme šly s Lucy si sednout do baru, protože bus domu nám jede asi za dvě hodiny.
,,Tak co? Už si se rozmyslela, jestli se mnou půjdeš na diskotéku?" zeptala jsem se nenápadně, ale zato narovinu.
,,Tak já to teda zkusím, ale možná to bude naposled, co tam pudu." řekla když se zahřívala grogem. V zimě sem do baru ,Klokočka´ chodíme skoro každý den na skleničku grogu pro zahřátí. Chodí sem více lidí z naší školy, ale i z vejšky, hlavně party docela hezkých kluků, ale podle nás dost frajerských. Schválně si sedáme k pultu, abychom mohly mít všechno pod dohledem.
Zrovna jednou, když kluci přišli, bylo u baru obsazeno, takže jsme musely blíž k nim a samozřejmě na nás pískali a volali, ať si jdeme sednout k nim.
,,Pujdem k nim nebo tady chceš sedět a poslouchat, jak na tebe (ale i ne mě!) volají?" zeptala jsem se Lucky. Ta jenom potichu, bez zbytečných slov, přikývla. Kluci byli v pohodě, i když se zdáli jako frajeři. Navíc se mi jeden z nich líbil, a to docela hodně. Honza. I když jsem měla kluka, s Honzou jako bych žádného neměla. Bylo mi s ním prima, jak se mi pořád díval do očí. Třeba v nich viděl budoucnost. Ale kdo ví.. Padli jsme si do oka, hned jak jsme se sedly k jejich stolu. Za chvíli se mě zeptal: ,,Nechceš se jít trochu provětrat?" asi to pro něj nebylo tak snadný, jak jsem si myslela. Jako omámená sem přikývla. Šli jsme do parku, poblíž baru. Bylo odpoledne a nám byla zima. Snažili jsme se nějak zahřát, ale ani jednomu to nešlo. Chvíli jsme šli mlčky vedle sebe a pak se mě Honza zeptal: ,,Promiň, že se tě ptám, ale dlouho sem to nevydržel, a to ticho tomu pomohlo. Jak dlouho chodíš sem do baru? Nikdy jsem tě tady ani poblíž neviděl. Kam vlastně chodíš na školu?" zeptal se opatrně a bylo na něm vidět, že všechno, co řekl, myslel vážně. Ani nevypadá na ten tip, co každou tahá za nos. A myslím, že se mu strašně ulevilo, když to řekl. Znělo to rychle, ale asi to fakt měl mít z krku. I se začervenal.
,,Do baru jsem chodím skoro každý den, ale nikdy jsem si tě moc nevšímala. Vy chodíte na vejšku, že jo?"
,,Jo, ale takovou hezkou holku, jako jsi ty, tady už asi nepotkám, co?" Pokusila jsem se o nejhezčí úsměv, co na tváři umím vykouzlit. Musela jsem mu říct, že za chvíli mi jede bus, a jestli mě míní zdržovat, tak mi asi ujede. (škoda, že s ním nemohu být dýl!)
,,Přijdeš zítra, sem do baru? Budu tady na tebe čekat.." ozve se za chvíli.
,,Asi jo, ale nemusíš."
,,Jenže já chci na tebe počkat a taky počkám."
,,Když si nedáš říct. Takže pozvání na rande?" řeknu hbitě.
,,To určitě, doufám, že mě tady nenecháš čekat.."Sklonil se ke mně a políbil. Asi jsem se zamilovala! A pak, že neexistuje láska na první pohled! A navíc, každá holka má možnost si vybrat. Tak proč zrovna já bych měla mít smůlu. Už teď se na zítra těším až ho uvidím.
Na zítra máme domluvený výlet se třídou na vysokou školu se podívat na nějaký potřebný věci, které, podle profesorů, budeme v životě potřebovat.
Mě se tam samozřejmě jít chtělo, už kvůli Honzovi. Chtěla jsem ho tam potkat.. Pořád se nemůžu rozhodnout, který z nich má u mě větší šanci. S Lukym je všechno jiný. Skvělý. Ale s Honzou se mu nebojím nic říct, vždycky to přijme vážně, ale někdy mě vyvede i ze špatný nálady,jak věci podává s humorem, což zrovna vždy potřebuju.
,,Strouhalová" osopí se najednou na mě Puška a tím mě vyvede za snění.
,,Poslouchám.." poslušně jí odpovím, aby na mě nic nepoznala.
,,Kde se pořád zdržuješ, holka nešťastná. Skoro celá třída, až na tebe a Lucku, je už dávno v přízemí školy." Podívá se na mě a na Lucku.,, Koukejte mazat za nimi."
Ani jsem si neuvědomila, že tady se mnou Lucka zůstala.
Do školy jsme nakráčely za učitelkou.
,,Nevíš, kde mají ti kluci, jak chodí s námi do baru, třídu?" zeptám se Lucky, jelikož ještě neví, že se s tím jedním znám, už i o něco blíž. Jenom zavrtí hlavou a je mi jasný, že nic neví.
Podle Pušky máme jít do nějaký třídy, e na ně podívat. Takže všichni vstoupíme, pozdravíme, jako vychovaná třída, kterou všechno zajímá, a sedneme si na připravené lavice a židle dozadu, aby na nás studenti moc neviděli.
Naštěstí v lavici přede mnou poznám Honzu. Už si mě také všimnul a poslal mi papírek. Jako v první třídě. Usměju se. A na něm stálo: AHOJ BEKY, co tady proboha děláte? Já myslel, že zrovna k nám půjde někdo jiný..ale to už je jedno. Stejně se na látku nemůžu soustředit,a navíc, ještě když sedíš za mými zády. Nevím proč, ale hrozně mě přitahuješ. Už se mi o tobě i zdálo, že se s tebou procházím po královské zahradě, plné květin, a utrhnul jsem pro tebe i jednu. Strašně rád bych tě tam objal. Musím na tebe pořád myslet. Úplně jsi mi zamotala hlavu. Nešla by si zase se mnou po baru do parku? Odepiš, prosím..
Schovám lísteček, aby ho nikdo neviděl. naznačím Honzovi, že tady stejně končíme i po jeho vyučování. Takže se můžeme sejít o přestávce.
Po dlouhé hodině, kdy nám učitel něco říkal, jsme na něj všichni jenom civěli. Myslím si, že si stejně nikdo nic nezapamatoval, stejně jako já. A navíc sem všichni šli, jenom aby se ulili ze školy. Aspoň jsem měla příležitost setkat se s Honzou a taky zjistit, kde má třídu.
,,No ne, já zapomněla, zítra mám rande!" vykládám Lucce, se kterou jdeme společně k nám.
,,No tak se pořádně připrav" řekne.
,,Luci, já se ti musím s něčím přiznat. Když já jsem asi zamilovaná!"
,,No to je Lukáš teda ten nejšťastnější člověk na světě.."usměje se na mě.
,,Právě, že Luky to není.." zklamu její představy.
,,A kdo teda?!" vyjede na mě, ,,to jsem jako poslední, co se něco doví?" vyděsila se.
,, To tak není, ještě to nikdo neví,a taky to není ještě moc jistý..Po baru jdeme se spolu projít.." nadhodím.
,,A kdo to teda je?" zeptá se a vykulí oči.
,,Ten jeden z baru, jmenuje se Honza."
,,A co bude s Lukym?"
,,No to právě ještě nevím. Lukáš taky nic neví, ale asi to s ním skončím, protože už to není takový, jaký to kdysi bylo." málem se mi chce brečet, ale překonám se. Nejsem žádná fňukna.
,,To asi bude hodně naštvaný, co?"zeptá se Lucy po dlouhý době mlčení, kdy jsme obě přemýšlely, jak z toho ven.
,,Jsme se měli zítra poprvé milovat, ale k tomu asi nedojde."jsem možná zklamaná, že nic nebude, ale třeba to s Honzou bude úplně jiný vztah..V to fakt doufám..
,,A co s tím jako hodláš dělat? Řekneš něco Lukášovi nebo to skončíš s Honzou?" řekne Lucka narovinu.
,,To právě nevím, co bys mi poradila? Ty to umíš dobře.." navrhnu, když jí u nás ohřívám ovocný čaj, který má nejradši jenom u nás.
,,Já taky nevím, ti nemůžu poradit, když nemám vlastní zkušenosti." koukne se na hodinky: ,,Ježíš, to je hodin, musím letět Beky. Promiň, ale máma mi přetrhne jako hada, když nepřijdu domu včas. Tak zítra ju?" začíná se balit a když si obléká bundu, řekni mi: neboj, zítra to nějak vyřešíme..hlavně se moc nestresuj, ať si zítra v pohodě. Tak zatím pa." obejmeme se a Lucy si to už pádí po schodech dolů.
,,Nezapomeň na tu diskotéku!" zařvu za ní ještě. Otočí se a zasalutuje. ,,Rozkaz!" a utíká domů.
Disko se koná od půl deváté, jelikož je ještě dost světlo.
Přišla mi SMSka…od Lukáše: AHOJ MILACKU. JAK SE MAS A CO DELAS? PROMIN, ALE TENHLE TYDEN NEPRIJEDU, MAM NEJAKOU PRACI. MOC ME TO MRZI, HLAVNE KVULI TOBE. TY SI SE NA TO NASE MILOVANI TESILA A JA TE ZKLAMAL. VYNAHRADIM TI TO AZ PRIJEDU. MILUJU TE. Huráááá!!! Chce se mi rozdávat okolo. Sice je to smůla, ale uvidím se s Honzou. Co se to se mnou stalo? Můj kluk jede pryč a já se raduju! Třeba tam má nějakou holku, která je mu blíž než já….BLBOST! Já jsem jeho holka…Už mi to leze na nervy. odpovím, neodpovím…NE! no Honza, to je jiný kafe..Musím se s Lukym co nejdřív rozejít, už takhle v tom dost lítám. Ale mohli bychom být aspoň kmoši. Teda jestli se mi to povede mu to nějak slušně říct. Jo, řeknu mu to ihned, jakmile přijede. ( Jestli vůbec přijede)
,, Ahoj princezno! To jsem opravdu rád, že si přišla a nenechala mě tady samotného co bych tady bez tebe dělal.." přivítá mě Honza v parku.
,,Taky jsem ráda, že tě vidím..ale musím ti něco říct..dost mě to trápí.."přiznám se mu se vším, co mě v posledních dnech trápí i o tom, že je mi s ním hrozně hezky.
,,No takhle rychle jsem to fakt nečekal. Já věděl, že máš kluka, ale že si zamilovaná do nás obou..to mi nějak uniklo..stejně jsem strašně rád, že to můžu být já, pro koho jsi se rozhodla. Já tě totiž, už od první chvíle, co jsem tě uviděl, hrozně miluju. Prostě láska na první pohled," tuhle větu jsem si v duchu říkala taky. Usměju se. Aniž bych chtěla něco namítnout nebo říct, políbí mě. Líbáme se dlouho, nekonečně dlouho. Podlamují se mi kolena, jak se mě dotýká, přejíždí mi rukama po zádech, kde mi za chvilku začne běhat mráz. Prostě se s ním cítím v bezpečí, pod jeho křídlem. Asi ho taky miluju.
Pak se rozpojíme a zeptá se mě, jestli s ním chci být.
,, Hrozně moc se mi líbíš, ale já asi chvíli musím být bez kluka jako na chození, nevím, kde se to ve mně vzalo, ale zase si ve mně probudil lásku, kterou jsem už dávno k nikomu necítila. Miluju tě, ale zkus to pochopit. Musím to ještě Lukymu říct a potom, když bude přívětivý, tak i o nás dvou."
,,Chápu, nemůžeš chodit se dvěma najednou..ale já tě opravdu potřebuju jako asi nikoho jiného v celým vesmíru. Můžeš být aspoň se mnou?" podívá se na mě a aniž bych cokoliv odpověděla, dám mu obrovskou pusu. Pochopí. A zase se začneme líbat.
Jsem blázen! Ne, ten co patří do blázince, jedině pro ty zamilované!, Jsem strašný blázen do něj!
,, Miluju tě, lásko.." řekne mi když se loučíme.
Druhý den, když jdeme s Luckou do školy, jí všechno vyprávím. ,,Chceš to Lukášovi říct až přijede nebo se teda do té doby rozejdeš s Honzou, ale o tom silně pochybuju. Jste pro sebe jako stvoření." básní Lucy.
Nastoupíme do busu a jdeme si sednout dozadu před houpačku. Na ní nesedí nikdo jiný než Lukáš. Hmm, skvělý! Honza na mě čeká před školou, kam ovšem jezdí i náš bus!
,,Luci, můžu si s Beky promluvit, je to důležitý, prosím.."zeptá se najednou Lukáš Lucky. Samozřejmě ho poslechne, protože už ví úplně o všem, a odsedne si. Luky si ke mně přisedne a spustí s vážným výrazem.
,,Promiň, že jsem tě překvapil..ale jindy už tě asi nezastihnu, nevím, kde pořád pobíháš. Musím ti něco říct, ale tady ti to neřeknu. Mohla bys jsi po škole zajít do baru? Budu tam na tebe čekat. Prosím, je to pro nás moc důležité.." jeho obličej vypadá vážněji než předtím.
,,Jasně, tak po škole jo? tak zatím pa" podívám se na něj, ale ani už v jeho očích nevidím, to co dřív.
Štěstí, že vystoupil dřív než já. Jinak by mě viděl s Honzou.
Ten splnil slovo a čeká před školou na mě (spíš na můj bus) a hned, jakmile vystoupím, tak mě vezme stranou, kde není moc lidí, a nedočkavě mě políbí.
,,Chyběla jsi mi a jak moc," řekne mi.
Znova se políbíme. Miluju ho a teď už to vím určitě. Až budu s Lukášem, tak mu to konečně řeknu. Nemám dobrý pocit.
,,Přijdeš dneska do baru?" zeptá se mě skoro před vchodem do školy.
,,Jo přijdu, ale mám se tam setkat s Lukym, musím mu to všechno říct..Jel se mnou teďka busem a pozval mě tam." přiznám se mu.
,,A mám tam přijít a hlídat tě? Nebo mám počkat v parku??"nabídne mi.
,,Jak chceš, ale možná bych potřebovala podržet, a to bych dokázala, kdybych jsem se na tebe mohla dívat. Samozřejmě nenápadně." mrknu na něj.
Pochopí a políbí mě. Pak nám ale dojde, že stojíme před školou, do které se teď hrne velké množství studentů, ale i profesorů. Ale nám to očividně vůbec nevadí. Máme oči jen pro toho druhého.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář